• Vítam vás •
a prajem príjemné chvíle pri nahliadnutí do mojich výtvarných a literárnych
výpovedí.. Ak si v nich nájde niekto z vás. čo len jediný obrázok,. alebo text,
ktorý ho osloví ... prípadne aj pohladí v duši, potom určite i moje výtvarné a
literárne pokusy dostanú väčší zmysel . a vy. sa tak. istým spôsobom stanete
ich spoluautormi. Ďakujem za vaše návštevy i komentáre a želám pekný deň.
• ♥ •

Metamorfózy krás...

27. listopadu 2010 v 10:58 | T. |  Metamorfózy

                 Na začiatku bolo stretnutie po dlhej dobe, ani sama neviem, po koľkých rokoch. Často sa predsa stáva,  že ľudia sa spriatelia,  prežijú veľa  pekných stretnutí a potom sa ich cesty zdanlivo rozídu, lebo jedna z rodín sa kvôli práci, alebo z iných dôvodov presťahuje o niekoľko desiatok kilometrov ďalej. Tak to bolo i v prípade môjho priateľstva s Martuškou, ktoré vydržalo  i napriek jej presťahovaniu . Zaspomínali sme cez jednu z dovoleniek na roky, ktoré sme prežili v jednej dedinke a navštevovali sa, keď to bolo možné i s našimi deťmi. A dievčence, tie po rokoch počúvali, aké boli, keď sa učili rozprávať, keď robili prvé krôčky a občas sa i spoločne hrávali. Vytiahli sme dokonca i nejaké fotky z tých čias a jedna sa dievčatám obzvlášť páčila. Boli na nej nadšené z malého červeného telefónu, s ktorým sa vydržali hrať dosť dlho, a pritom sa oň nepobili. Od tej doby prešlo pár rôčkov a obidve slečny vymenili hračku za ozajstné mobily a namiesto detského: "Háloooo, kto je tam?", si vymieňali pozdravy cez chat facebooku, alebo iných vymožeností netu a samozrejme sa tešili každému novému mobilu od mamičiek. Nakoniec prišiel nápad, a aj keď sa pôvodný červený telefónik medzi dávno odloženými hračkami už nenašiel, odfotili sa spolu znova, s tým naozajstným.  Občas sa na tie dve fotky nostalgicky, ale s úsmevom zahľadím.  Moja Monika,  ktorá s  radosťou vytáčala telefónne čísla a  Martuškina Petra,  ktorá Monke hovorila cez sluchátko niečo  vtedy  "veľmi  dôležité".  (Kamarátky predsa  vždy majú svoje veľké  detské tajomstvá)  :-)
                                    A   zrazu  si  uvedomím,   ako  ten  čas  rýchlo  beží.  
                                               Hovorím   tomu   metamorfózy   krás  :-) 


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | E-mail | Web | 27. listopadu 2010 v 13:50 | Reagovat

Takovéhle fotky miluju. Mám jich bezpočet, i když zcela náhodných. Teď už srovnávám mého nejstaršího syna a jeho syna, mého vnuka. Jsou si tak podobní, i na fotografiích coby malí. A tak mám náhodně vyfoceného čtyřletého syna jak jí svůj narozeninový dort a jeho syna ve stejné chvíli...o 30 let později, ale stejně :-)...a mnoho dalších. Je to hezké a dojemné.

2 Jarka Jarka | Web | 27. listopadu 2010 v 14:26 | Reagovat

Jé, to jsou milé fotky. Děvčata se hodně změnila, ale pořád jsou obě usměvavé a jak je vidět, nepokazí žádnou srandu. To byl skvělý nápad, takto se po létech vyfotit! :-)  :-D

3 Lenka Lenka | Web | 27. listopadu 2010 v 16:39 | Reagovat

Krásný nápad! Normálně se nad těmi fotkami usmívám... :-)

4 Kerria Kerria | Web | 27. listopadu 2010 v 18:12 | Reagovat

Krásně napsané. Je hezké, že přátelství vydrželo tolik let. Na dětech si člověk nejvíc uvědomí, jak čas letí.
Krásné fotky.

5 Jana Jana | Web | 27. listopadu 2010 v 19:18 | Reagovat

Ten čas opravdu Tianko letí! A na dětech se to opravdu nejlépe pozná. Z holčiček jsou velké slečny :-)
Mě napadlo, je jedna slovenská básnička. Jmenuje se "Matka a dcera", porovnává se tam krása dcery a matky. Báseň už si přesně nepamatuju, ale končí zamyšlením o metamorfoze krás. Nikde jsem jí na netu nenašla. A přitom je to tak krásné zamyšlení. Neznáš jí náhodou? Kdyby jsi jí znala, dej mi prosím vědět :-) Hezký večer přeji :-)

6 tiana tiana | Web | 27. listopadu 2010 v 19:41 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:[4]: ... :-)Ďakujem, aj mne sa tie fotky veľmi páčia, možno  niekoho inšpirujú k podobným záberom po rokoch.
[5]:...Jani, tú báseň od Jána Smreka poznám veľmi dobre, má názov Báseň o krásnej matke. Našla som ju na jednom blogu, tak ti tu nechávam link  http://durek.szm.com/js-basenokrasnejmatke.html  a tiež prajem pekný večer :-)

7 Jana Jana | Web | 27. listopadu 2010 v 20:55 | Reagovat

[6]:Tianko, moc ti děkuji. Já už tu básničku dlouho hledala. Snad ti nebude vadit, když si jí dám na blog?

8 Blanka Blanka | Web | 27. listopadu 2010 v 21:09 | Reagovat

No paráda...holčiny se hodně změnily-vyrostly,dospěly,zkrásněly :-)

9 tiana tiana | Web | 27. listopadu 2010 v 21:47 | Reagovat

[7]: Samozrejme, Jani, že nebude, je to pekná báseň a som rada, že ju  bude poznať viac ľudí :-)

10 Marie Marie | 27. listopadu 2010 v 21:47 | Reagovat

No hodně jim zůstalo hlavně ta hravost.

11 pavel pavel | Web | 27. listopadu 2010 v 22:44 | Reagovat

dobrej nápad a taky se nad fotkami usmívám... hezké... i ta podoba vám zůstala :-)

12 pavel pavel | Web | 27. listopadu 2010 v 22:47 | Reagovat

a která jsi vlastně ty? :-)

13 Moře lásky Moře lásky | Web | 28. listopadu 2010 v 0:15 | Reagovat

Hezke přatelstvo a vzpominky

14 Macin Macin | Web | 28. listopadu 2010 v 7:45 | Reagovat

Občas nám zůstanou jen fotky a vzpomínky

15 tiana tiana | Web | 28. listopadu 2010 v 16:20 | Reagovat

[12]: Pavle, na fotografiách je moja dcéra a dcéra priateľky na jednom z dovolenkových stretnutí u nás doma. No... :-)možno si to myslel ako vtip, ale pre istotu som vysvetlila ;-)

16 vik vik | 29. listopadu 2010 v 18:22 | Reagovat

Hezký nápad, takhle se po letech vyfotit :-) Pamatuju si, že jsme jako malí měli doma dva telefonky s kulatým ciferníkem, spojené drátem. Natáhlo se to z patra do patra, nebo z místnosti do místnosti a dalo se telefonovat. Hrozně se mi to líbilo :-) Kde by mne napadlo tehdá, že jednou budou mobily. :-)

17 tiana tiana | Web | 7. prosince 2010 v 15:46 | Reagovat

[16]:  Víťo, mňa zase vôbec nenapadlo, že pri predvianočnom upratovaní ten červený telefónik nájdem :-)...a vieš, že som sa veľmi potešila? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.